Jeden z nejčastějších nešvarů v individuálním plánování je vymýšlení zbytečných cílů. Cílů, o které klient ve skutečnosti nemá zájem a které se do plánů píší jen proto, aby kolonka cíl nezůstala prázdná. Je ale opravdu nutné vymýšlet s každým klientem stále nové a nové cíle? Zajímavou odpověď na tuto otázku dává Doporučený postup MPSV č. 3/2022.
V Doporučeném postupu se mimo jiné dočteme že „obsahem individuálního plánování je popis konkrétních činností a aktivit sociální služby, na kterých se s klientem poskytovatel sociální služby dohodne.“ (str. 11). Plánování se tedy zdaleka netýká pouze cílů. Individuální plán zahrnuje vše, co sociální služba pro klienta dělá, popisuje veškerou podporu a péči, která je klientovi poskytována.
Služby zaměřené na rozvoj
Doporučený postup vysvětluje, že některé sociální služby jsou více orientovány na rozvoj či posun klienta a převládají v nich činnosti a cíle rozvojové (např. sociální rehabilitace, odborné sociální poradenství apod.).
Rozvojové služby jsou obvykle zaměřeny na řešení konkrétního problému, se kterým se klient potýká a bývají časově omezené. Když je problém vyřešen, sociální služba končí.
Služby sociální péče, asistenční služby
Poněkud jinak fungují služby, které jsou zaměřeny na zajištění základních životních potřeb klienta a převládají v nich činnosti asistenční a různé formy dlouhodobé podpory a péče (např. domovy pro seniory, pečovatelská služba apod.). Tyto služby klient obvykle využívá delší dobu, často i mnoho let.
U těchto služeb Doporučený postup upozorňuje, že je důležité, „aby se zaměstnanci /…/ nadbytečně nesoustředili na sjednávání a naplňování takových rozvojových cílů /…/, které klient ve skutečnosti nepotřebuje a nejsou pro něj důležité (například nutili seniory, aby se učili vařit).“
Samozřejmě i služby sociální péče a služby asistenční nabízejí klientům možnost rozvoje. Zdaleka ne každý klient ale tuto možnost musí využít.
Každá služba pracuje s cíli jinak
Doporučený postup konstatuje, že v každém druhu sociální služby budou cíle vypadat jinak (str. 11). Obecně platí, že rozvojové a intervenční služby se budou více orientovat na krátkodobé cíle (někdy též označované jako dílčí cíle nebo akční cíle). Služby sociální péče a služby asistenční se mohou více soustředit na dlouhodobé cíle.
Krátkodobé akční cíle
Krátkodobé cíle se soustředí na dosažení pokroku v jedné konkrétní věci. Jejich dosažení trvá obvykle řádově týdny či měsíce. Zde je pár příkladů krátkodobých cílů: „Naučím se vařit pět teplých jídel.“ „Vyřídím si splátkový kalendář u nedoplatků za elektřinu.“ „Budu trénovat chůzi, abych sama došla na zahradu.“ „Chci zvládnout nákup potravin v blízkém obchodě.“
V rozvojově zaměřených službách jsou krátkodobé cíle pro mnoho klientů užitečné. Podmínkou ovšem je, že klient se chce něco učit a někam se posouvat. V dlouhodobých pobytových, denních nebo asistenčních službách klient krátkodobý cíl mít může, ale nemusí.
Snaha vymýšlet například v pobytových službách pro klienty každý půlrok nové cíle je většinou neužitečná, klienty a personál to obtěžuje a jak plyne z Doporučeného postupu, není to potřeba.
Dlouhodobé cíle
V dlouhodobě poskytovaných službách je smysluplnější orientovat se spíše na dlouhodobější cíle. Dlouhodobý cíl klienta domova pro seniory může znít například takto: „Chci být co nejdéle soběstačný a co nejvíce věcí si dělat sám. Je pro mě důležitý pravidelný kontakt s rodinou. Rád bych se zapojil do aktivit v domově.“ U jiného klienta může dlouhodobý cíl znít jinak: „Chci se cítit v bezpečí a v případě potřeby mít pomoc nablízku. Důležité je pro mě soukromí. Společné aktivity nevyhledávám. Chci trávit stáří v klidu a podle svého. Nechci, aby mě někdo do něčeho nutil.“
Klient domova pro osoby se zdravotním postižením může mít například tento dlouhodobý cíl: „Chci bydlet ve vlastním pokoji, naučit se sám nakupovat, prát a vařit jednoduchá jídla, rád bych si také našel práci za kterou bych dostával peníze.“ Klient chráněného bydlení, který již péči o domácnost zvládá a dokonce i pracuje, může mít zcela prostý cíl: „Chci bydlet ve vlastní bytě a chodit do práce, chci si dělat věci jak sám chci, když budu potřebovat, sám si řeknu o pomoc.“
Dlouhodobý cíl v kostce shrnuje, proč klient sociální službu využívá a co od služby očekává. Je výsledkem dohody mezi klientem a poskytovatelem. Není to nic, co by musel klient „plnit“. Dlouhodobý cíl neboli cíl spolupráce spíše vyjadřuje základní přání, potřeby a očekávání které klient má a které je sociální služba schopna naplnit. Jak říká Doporučený postup (str. 11), „jde o průnik přání a potřeb klienta s možnostmi poskytovatele.“
Mít jasno v tom, co klient od sociální služby očekává, je nutná podmínka fungující spolupráce. Proto je užitečné pokusit se dlouhodobý cíl zformulovat. Jinak by se mohlo lehce stát, že klient cosi očekává, ale sociální služba mu dává něco úplně jiného. A to se v praxi bohužel také někdy stává.
V některých případech je ale dlouhodobý cíl natolik prostý, že je otázka, jestli má cenu ho někam psát. Například u klienta, kterému pečovatelská služba vozí obědy, je cíl spolupráce jednoduše to, aby měl klient zajištěno teplé jídlo.
V pobytových službách bývá dlouhodobý cíl komplexnější. Ale například u klientů s těžším mentálním postižením nebo pokročilou demencí je dost těžké smysluplný dlouhodobý cíl formulovat. Můj názor je, že v těchto případech dumání nad cílem příliš mnoho užitku nepřináší. Užitečnější je zaměřit se při individuálním plánování více na mapování potřeb klienta a na správné nastavení potřebné podpory a péče.
Dlouhodobý cíl se v čase většinou příliš nemění. Pokud se přání a potřeby klienta zásadně nezměnily, může dlouhodobý cíl zůstat v individuálním plánu beze změny klidně i delší dobu (viz Doporučený postup, str. 9).
K dlouhodobému cíli není obvykle nutné zvlášť rozepisovat kroky, které vedou k jeho naplnění. Všechno, co pro klienta děláte, obvykle přímo či nepřímo přispívá k naplnění jeho dlouhodobého cíle.
Musí mít každý klient cíl?
Podle Doporučeného postupu by cíl spolupráce neměl chybět v žádném individuálním plánu. V rozvojových či intervenčních službách budou převládat cíle krátkodobé, zaměřené na řešení konkrétního problému, získání nějaké dovednosti nebo posun v určité oblasti klientova života.
V dlouhodobých službách naprosto dostačuje zformulovat s klientem dlouhodobý cíl spolupráce, který pak v individuálním plánu může zůstat bez velkých změn i delší dobu. V tom vidím přínos Doporučeného postupu, ze kterého jasně plyne, že v dlouhodobých pobytových, denních či asistenčních službách rozhodně není potřeba vymýšlet s klienty každý půlrok nové a nové cíle, které mnohdy bývají čistě formální.
Sám za sebe bych k tomu dodal, že u některých klientů s těžkým mentálním postižením nebo pokročilou demencí se mi zdá jen málo užitečné snažit se cíl zformulovat za každou cenu. Myslím, že někdy je lepší nechat kolonku cíl prázdnou. V takovém případě by z individuálního plánu mělo být jasné, že personál má dobře zmapované přání a potřeby klienta a že poskytovaná péče či podpora tyto potřeby maximálně zohledňuje. Znám zařízení, která podobným způsobem postupují a tento přístup se jim daří obhájit i v rámci inspekcí. Myslím, že i z těchto zkušeností plyne, že zatěžovat klienty a personál vymýšlením formálních cílů opravdu není nutné.
Líbil se vám tento článek? Tak ho sdílejte dál! Děkuji.