Jak správně vyhodnotit cíle v individuálních plánech

Pobytové sociální služby mají často ve svém názvu slovo domov. Domov je místo, kde člověk nachází klid, soukromí a bezpečí. Je to místo, kde si může odpočinout a dělat si věci podle svého. Není běžné, abychom doma neustále plnili nějaké cíle. Řekl bych, že důraz na cíle v individuálních plánech klientů je v mnoha pobytových službách silně přehnaný.

Zmatky kolem cílů

Smyslem individuálního plánování není stanovování a plnění stále nových cílů. Například v mnoha domovech pro seniory tato snaha působí až absurdně. Proč by si měl devadesátiletý člověk stanovovat stále nové a nové cíle, když jeho hlavním přáním je prožít v klidu závěr života?

Individuální plánování u mnoha klientů nemusí být zaměřeno na cíle. U těchto klientů plánování pomáhá pochopit jejich potřeby a přání. Vyjasnit si, jakou pomoc a podporu tito klienti potřebují v různých oblastech každodenního života. Plánování pomáhá přizpůsobit službu každému klientovi co nejvíc na míru.

Cílově orientované sociální služby

Existují dva typy sociálních služeb. První typ můžeme charakterizovat jako službu zaměřenou na cíl. Představte si dospělého člověka, říkejme mu Karel. Pan Karel spokojeně kráčí životem a zažívá běžné radosti a starosti. Jednoho dne znenadání přichází velký průšvih. Vážný úraz při autonehodě. Karel se ocitne na invalidním vozíku a zdá se, že jeho život je v troskách.

Když se dostane z nejhoršího, narazí Karel na organizaci, která nabízí sociální rehabilitaci. Do této služby přichází s jasným cílem. Potřebuje si zařídit bezbariérové bydlení, projít rekvalifikací, chce hledat novou práci. Pan Karel přichází s jasně definovaným problémem, který chce za pomoci sociální služby řešit. Pokud se problém podaří vyřešit, sociální služba může po určité době skončit.

Takto si můžeme představit cílově orientovanou sociální službu. V tomto typu služby hrají cíle v individuálním plánování podstatnou roli. Nějaké bezcílné povídání s pracovníky služby by pro pana Karla velký přínos nemělo.

Podpůrné sociální služby

Náš příběh ještě nekončí. Pan Karel nyní žije v bezbariérovém bytě a po úspěšné rekvalifikaci si našel novou práci jako programátor. Žije vcelku samostatně, ale několik hodin týdně využívá osobní asistenci. Občas potřebuje pomoc s většími nákupy a částečně i s péčí o domácnost.

Je pravděpodobné, že osobní asistenci bude pan Karel využívat až do konce života. I když maximum věcí se snaží zvládnout sám, určitou pomoc zkrátka potřebuje a na tom už se pravděpodobně nic nezmění. Sociální služba v tomto případě nemá za úkol pomoci vyřešit klientovi nějaký konkrétní problém nebo dosáhnout konkrétní cíl. Jedná se o dlouhodobou podporu, která panu Karlovi pomáhá, aby mohl žít co nejvíce samostatně, spokojeně a podle svého. Takto si můžeme představit podpůrnou sociální službu.

V tomto typu služby často nehrají cíle v individuálním plánování příliš důležitou roli. Pan Karel se nechce každý půlrok v něčem posunout a zdokonalit. Naučil se být samostatný jak jen to jde a snahu pracovníka stanovovat stále nové a nové cíle by mohl vnímat jako zbytečné obtěžování. Takové cíle by pak byly formalitou bez reálného přínosu.

Ovšem aby služba mohla dobře fungovat, je potřeba mít vyjasněnou celkovou zakázku neboli vědět, co pan Karel od služby očekává. Tuto zakázku můžeme též nazývat dlouhodobý cíl nebo cíl spolupráce. Tento cíl se obvykle v průběhu času příliš nemění.

Co vaši klienti skutečně potřebují?

Podívejme se na další příběh. Paní Jana mnoho let žila v ústavu. Nyní se chystá do chráněného bydlení. Není zvyklá vařit, prát nebo nakupovat. Nikdy tyto věci nedělala, protože je zajišťoval personál. Je ale velká šance, že by se toho spoustu mohla naučit. A paní Jana se učit chce! Láká ji představa, že by si třeba sama uvařila vajíčka. A že by měla vlastní lednici, kam by si dávala jídlo, které si nakoupila.

V tuto chvíli je služba orientovaná cílově. Podporuje Janu, aby se v běžném každodenním životě co nejvíce osamostatnila. Jana se postupně učí vařit jednoduchá jídla, zkouší sama zapnout pračku nebo zvládnout malý nákup. K tomu potřebuje jednoduché počty a je také potřeba, aby se zvládla bezpečně pohybovat po městě. V jejím individuálním plánu se budou objevovat různé cíle, které jsou v danou chvíli pro Janu potřebné a užitečné.

Po pár letech již Jana umí vařit, dojít na nákup a vcelku úspěšně zvládá i různé domácí práce. Žije spokojeně ve chráněném bydlení a v rámci svých možností se stará o svoji domácnost. Dokonce pracuje v chráněné dílně.

V tuto chvíli má sociální služba pro Janu spíše podpůrný charakter. Není nutné, aby se Jana dál učila stále nové a nové věci. To, co potřebovala, se již naučila a nyní je se svým současným životem spokojená. Možná se časem bude chtít naučit něco nového, možná ne. V tuto chvíli to není důležité. Hlavní je, že sociální služba pomáhá paní Janě žít běžným způsobem života.

I v tomto případě je dobré mít s paní Janou vyjasněnou její celkovou zakázku neboli osobní cíl. Vědět, co paní Jana od sociální služby očekává. Není ale potřeba hledat každý půlrok stále nové a nové cíle a usilovat, aby se Jana stále posouvala kamsi vpřed. V tuto chvíli je spíše důležité podpořit Janu, aby mohla žít svůj život tak, jak ona sama chce.

Hodnocení služby

V dlouhodobých pobytových službách je zvykem hodnotit a aktualizovat individuální plán klienta jednou za půl roku. Nejprve je dobré vyhodnotit celkový průběh služby a také spokojenost klienta s poskytovanou službou. Vědět, nakolik služba naplňuje očekávání a potřeby klienta. Vědět, nakolik se daří naplňovat klientovu základní zakázku neboli osobní cíl. K tomu mohou sloužit například tyto otázky:

  • Bydlím tak, jak chci bydlet?
  • Jsem spokojený/á s tím, jak probíhá můj běžný den?
  • Dostanu se do obce či do města mezi lidi?
  • Mám dostatečný kontakt s přáteli a příbuznými?
  • Pomáhá mi personál s tím, co potřebuji?
  • Daří se mi rozvíjet nebo udržet svoji samostatnost?
  • Dělám v něčem pokroky?
  • Co jsem v minulých měsících zažil/a příjemného a co nepříjemného?
  • Naplňuje služba moje potřeby, přání a očekávání?

Hodnocení cílů

Pokud měl klient stanovený nějaký krátkodobý cíl, vyhodnotíme, zda se podařilo cíl dosáhnout.

Pokud se podařilo cíl dosáhnout:

  • Co to přineslo klientovi? Je spokojen?
  • Co pomohlo dosažení cíle? Jaké komplikace se vyskytly?

Pokud se nepodařilo cíl dosáhnout:

  • Proč se to nepovedlo? Jaké problémy se objevily?
  • Získal klient nějakou užitečnou zkušenost?
  • Budeme pokračovat ve snaze dosáhnout cíl?

Vyhodnocení cílů bychom neměli provádět výkonově ve smyslu dobře – špatně, splnil – nesplnil, uspěl – neuspěl. I když se cíl nepovedlo dosáhnout, přesto si z toho klient může odnést nějakou užitečnou zkušenost.

Hodnocení bez hodnocení

Pro vyhodnocení cílů můžete využít také techniku 4+1 otázka. Tato technika se používá v rámci plánování zaměřeného na člověka. Výhodou této techniky je, že nevyžaduje jakýkoliv hodnotící přístup. Jde spíše o reflexi a zpětnou vazbu k danému cíli.

Plnění cílů vypovídá jen málo o kvalitě služby

Čas od času se v různých sociálních službách objevuje myšlenka, že kvalitu sociální služby lze zjistit podle toho, nakolik klienti „plní“ cíle stanovené v individuálních plánech. Tato myšlenka je z několika důvodů zavádějící.

  • Pro mnoho klientů nemá stanovování stále nových cílů žádný přínos a nevede ke zvýšení kvality jejich života.
  • Smyslem individuálního plánování není „plnění cílů“, ale plánování služby klientovi na míru, což je dost velký rozdíl.
  • Na to, jestli klient určitý cíl dosáhne nebo ne má sociální služba pouze částečný vliv.
  • Je běžné, že se mnoho cílů nepodaří naplnit navzdory tomu, že sociální služba funguje velmi dobře.
  • Snaha hodnotit kvalitu sociální služby podle „plnění cílů“ vede k tomu, že v individuálních plánech se objevují triviální a banální cíle, které je snadné splnit, ale pro klienta nejsou příliš přínosné.

Pokud chceme zjistit skutečnou kvalitu sociální služby, musíme spíše zjišťovat, nakolik klientovi pomáháme žít běžným způsobem života. Nakolik mu pomáháme žít podle svého, jak on sám chce. Zda dokážeme pružně reagovat na jeho individuální potřeby, očekávání a přání.

Líbil se vám tento článek? Tak ho sdílejte dál! Díky.

Jiří Sobek
Lektor, konzultant, autor programu Joplan, nadšený pisatel článků a publikací.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.